Vyhledat téma:

Jak máte poslušné děti?

Avatar
26. 7. 2015 9:05:04

Ahoj mamky. Mám skoro dvouletého kluka a když jsme venku a zavolám na něj třeba „Stůj!“ tak to s ním nic nedělá a běží dál a vůbec mám pocit že mi sice rozumí co po něm chci, ale má ze všeho legraci? Jak to máte vy? Už vás v tomhle věku aspoň někdy poslechnou? Je to sice moje třetí, ale asi už jsem to nějak zapomněla. :D

Jarka

Avatar
26. 7. 2015 9:25:26

Moje dcera uz po roce tak nejak rozumnela slovu „ne“ nesmis, nedelej, stuj apod. a malej taky tak nejak zacal a dodneska posloucha a zastavi se nebo nesahne na to, nesebere. 

Dana

Avatar
26. 7. 2015 9:45:56

Mám taky skoro dvouleťáka a na podobné pokyny reaguje jak kdy. Docela teď začal zkoušet, co si může dovolit, doma je to na dlouhé lokte (pojď se oblíct atd.). venku zatím neutíká, ale když se zabere do hry, tak by taky do silnice vběhl, na zavolání se tak v 9 případech z 10 zastaví. Nebo prostě udělá, co se po něm chce.

Karol

Avatar
26. 7. 2015 9:55:57

Náš téměř dvouletý taky chápe a rozumí, ale když jsme venku třeba na zahradě, tak mě má taky těžce na háku. V cizím prostředí poslechne víc. Myslím, že prostě zkoušejí co si můžou dovolit. :D Pevně věřím, že to brzo odezní.

Hanka

Avatar
26. 7. 2015 10:05:26

Náš v tomhle věku poslal už celkem obstojně. Věděl totiž, že když na můj pokyn nezastaví, tak pak půjde hodně dlouho za ruku. :D

 

Avatar
26. 7. 2015 10:50:22

Moji poslouchají. Třeba to, co uvádíš: zastavit se před silnicí, jít na kraj před okolo jedoucím autem… atd., někam nechodit, nebo něco nedělat, už rozhodně. Starší ten byl na sebe opatrnější, takže ten opravdu poslouchal v tomto věku asi vždy a mladšímu budou dva roky teď, je to střevo živý a pravý opak bráchy, ale poslechne. Samozřejmě to někdy zkouší, né že né. Ale pak to má taky svoje následky. No a to, že neposlechne, je též normální. :D Od toho jsou právě ty mantinely a důslednost a hlavně to období vzdoru.

Lada

Avatar
26. 7. 2015 10:45:14

Náš neposlouchal ... teď se to trošku zlepšilo a to je mu 28měsíců.

Gabča

Avatar
26. 7. 2015 10:50:41

Jarko, nechci ti brát naděje, ale spíš bych se připravila na to, že bude ještě hůř. :DDD

Jana

Avatar
26. 7. 2015 11:00:08

Naděje umírá poslední :D

Jarka

Avatar
26. 7. 2015 12:25:44

Jo, tímhle se taky často řídím. Člověk musí být optimista. :D

Jana

Avatar
26. 7. 2015 10:55:36

Našemu tornádu teď bude 21 měsíců a někdy mám pocit, jestli není hluchej. Poslechne jen výjimečně a to ještě tak na podesátý. Ach jo. :/

P.

Avatar
26. 7. 2015 11:25:06

U nás pomáhá přijít k němu a položit mu ruku na rameno a promluvit. Když se zrovna věnuje nějaké činnosti a my po něm něco chceme, musíme tu společnou činnost nějak ukončit. Např. mašinka musí zajet do depa a pak si můžeme jít umýt ruce a jdeme obědvat. :D

Klára

Avatar
26. 7. 2015 11:30:01

Ty jo, to je docela dobrá taktika ... to zkusím! :) Ale co venku, když běží nebo někam leze a ty ho chceš zarazit?

Jarka

Avatar
26. 7. 2015 12:50:06

Vrať se…Vrať se…počítám do tří a jestli nepřijdeš, dostaneš na zadek!…JEDNÁÁÁÁ… Né mamí, už jdu, nebudeme plácat. Pak si ho vezmu na klín a v klidu mu vysvětlím, že tam kam běžel to bylo nebezpečné, nebo že musíme domů…on moc rád tyhle řeči…když řeknu: Pojď, já ti k tomu něco povím, tak je děsně zvědavej.

Výjimečně používáme taktiku ve stylu: Fajn, nejdeš domů, hm dobře. Tak já jdu sama, sluníčko jde spinkat. Ty budeš spát teda venku?

Klára

Avatar
26. 7. 2015 13:50:52

Tak tenhle přístup se mi opravdu líbí. :) Akorát s malým ještě není rozumná řeč tak jako s tím tvým kolik je mu? Mému budou v červenci dva roky a moc nemluví. :/

Jarka

Avatar
26. 7. 2015 13:55:59

Synovi jsou 3 a měsíc. Povídá opravdu až moc a celkem chápe, když mu něco vysvětlujeme. Každé dítě je jiné, ale myslím, že každé dítě, časem, po miliontém vysvětlování, pochopí. Jinak syna nenechávám o samotě ani na hřišti, takže nějaké útěky moc často řešit nemusím…teda až na zážitek ze supermarketu, kdy jsme s manželem řešili u regálu co nakoupit a syn nám vystoupil z vozíku – autíčka, nevině se na nás podíval a prohlásil: Počkejte, já přijdu. A suverénně odešel, s manželem jsme na sebe koukali a nezmohli jsme se na slovo. :D

 

Klára

Avatar
26. 7. 2015 14:00:33

Ještě dodám, že syn ve dvou letech velmi rád chodil kam zrovna chtěl…šli jsme na procházku, on se nechtěl vracet, tak jsem řekla, že teda dobře, že půjdu sama a on pak ať přijde domů sám. Totální ignorace. Schovala jsem se do lesa u kraje cesty a sledovala ho…ABSOLUTNÍ NEZÁJEM! Šel, prostě šel…občas se zastavil, pohrabal se v písku a zase šel, ani se nepodíval, kde jsem!

Klára

Avatar
26. 7. 2015 14:05:20

Posloucha, ale jsou chvile, kdy chce rebelit. Někdy dělá, že mě neslyší nebo odjede na chodníku dál a fakt neslyší nevnímá, tak se třeba stane, že 1–2× opakuju, pak zvýším hlas a řeknu mu to důrazněji a to už nepřeslechne.

Lenka

Avatar
26. 7. 2015 16:05:19

Moji kluci byli vždycky ukázkoví. Za to holky jsou tvrdohlavé, takže občas to s nimi byl boj, abych dosáhla svého. Každopádně, znám obě varianty a ta s tvrdohlavýma neposlouchajícíma palicema je o dost náročnější. Přeji pevné nervy – chce to pořád opakovat, opakovat a opakovat. A trvat na svém. Někdy je ale dobré změnit taktiku.

Pet

Váš komentář