Jako běžná součást výchovy byly a jsou chápány odměny a tresty. Možná se zdá, že jejich funkčnost je opodstatněná a funguje, ale je tomu skutečně tak? Pravda je taková, že s sebou nesou i mnohá výchovná rizika, zatímco jejich dlouhodobý pozitivní efekt je sporný.

Jaká mají tresty rizika?

Tresty jsou ve výchově běžné a rodiče si myslí, že jejich prostřednictvím vštěpujeme dítěti určité normy chování a morální hodnoty. K trestání přistupujeme také proto, aby dítě neopakovalo chování, na základě něhož trest přišel.

Úskalí trestů ale spočívá v tom, že si prostřednictvím něj často vybíjíme vlastní agresy a negativní emoce - například strach o dítě a jeho bezpečí.

Fyzické i psychické tresty dítěte (bití, zákazy oblíbených činností nebo dokonce odpírání rodičovské lásky jako forma trestu) může mít a často mívá za následek různé psychické a sociální poruchy dítěte. V neposlední řadě se trestání většinou stává nástrojem výchovy i dalších generací, protože ono dnes již dospělé dítě přece také dostalo na zadek, když udělalo něco špatně.

Také odměny mají svá rizika

Ačkoliv se odměňování může jevit jako neškodné, je stejně jako trest jen vnějším impulzem a prostředkem, který odráží nerovnocenný vztah dvou lidí.

Odměna má být motivací, ale ve výchově paradoxně vede ke snížení zájmu o činnost, ke které chceme dítě přimět. Těmito kroky v podstatě dítě učíme dělat věci pro odměnu, nikoliv pro věc samotnou. Bez odměny pak pro něj tato věc nebo činnost už nemá smysl.

Správný směr ve výchově

Že si výchovu bez trestů a odměn nedokážete představit? Pravda je ale taková, že i bez nich může být výchova efektivní.

Co třeba takový logický důsledek? Jaký je vlastně rozdíl mezi trestem a přirozeným důsledkem? Pojďme si ho ukázat v praxi na příkladu rozlitého čaje: V prvním případě všechnu spoušť uklidí rodič a dítě je potrestáno – dostane třeba pohlavek nebo zákaz něčeho, co má rádo. Tento trest ale absolutně nemá žádnou logickou souvislost s činem, kterého se dítě dopustilo. Nelze na něm jakkoliv ukázat dítěti, jak se příště zachovat lépe, aby se podobná chyba již neopakovala. Ve druhém případě dítě v mezích svých možností rozlitý čaj utře. Rodič je přitom ten, kdo mu pomůže situaci pochopit a zareagovat na ni správně. Například takto: „Teď je potřeba čaj rychle utřít, než steče až na zem. Hadr je ve dřezu. Zvládneš to sám, nebo to uklidíme spolu?"

Podstatou takovéhoto způsobu výchovy je, aby dítě získalo mentální návyk, že když udělá něco neprávně, má hledat prostředky k nápravě a nikoliv aby přemýšlelo nad prostředky vedoucími k tomu vyhnout se trestu.

Nechvalte - oceňujte

Zkuste nahradit odměňování a chválení vhodnějšími výchovnými prostředky. Používejte například komunikační dovednosti užívané v partnerském a rovnocenném vztahu - zpětnou vazbu, ocenění, povzbuzení či projevení zájmu. Často místo pochvaly („ty jsi šikulka") si stačí všimnout a popsat, co se dítěti povedlo („vidím, že sis sám umyl ruce a vyčistil zuby").

Vychovávejte s respektem

Vychovávat s absencí používání odměn a trestů se může zpočátku zdát náročné. Jako rodič se musíte naučit spoustu nových dovedností a většinou se i zbavit zažitých vzorců chování, které ve jste ve výchově převzal od svých rodičů.

Výchova, kdy rodič přistupuje k dítěti jako k partnerovi, však zároveň přináší možnost, jak dítěti vytyčit hranice a pomoci mu osvojit si řád s láskou a s respektem.