V posledních dnech se rozhořela na toto téma velká řada diskusí napříč snad všemi médii, ale diskutují mezi sebou také samotní rodiče. Očkování samotné má naše děti chránit, bohužel existují případy, kdy jim také nenávratně poškodí zdraví a výjimečně mohou končit fatálně. Pojďme se na toto téma podívat očima zastánců očkování, ale také z druhé strany – z pohledu rodičů, kteří mají opodstatněné obavy právě svoje dítě nechat očkovat.

Proti čemu se očkuje?

• Hexavakcína: záškrt, tetanus, dávivý kašel, dětská obrna, haemophilus influenzae typu B, virová hepatitida typu B
• žloutenka typu B
• dětská obrna (poliomyelitida)
• spalničky, příušnice, zarděnky

Česká republika patří v oblasti očkování proti infekčním nemocem mezi špičku. Dnes očkujeme v rámci pravidelného očkování proti těmto infekčním chorobám:

• záškrt, tetanus, dávivý kašel (diphteria, tetanus, pertusse - zkratka DTP)
• haemophilus influenzae typu B (způsobuje těžké infekce dýchacích cest)
• virová hepatitida (žloutenka) typu B
• dětská obrna (poliomyelitida)
• spalničky, příušnice, zarděnky (morbilli, parotitis, rubeola)

Očkování dospělých jsou v ČR dobrovolná. Doporučená jsou hlavně tato:

• očkování proti klíšťové encefalitidě
• očkování proti žloutence
• očkování proti pneumokokům a dalším

Je očkování dětí povinné?

V České republice ano. Očkování je vymezeno zákonem, konkrétně § 45 a následně  zákonem č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a následně Zákonem č. 471/2005 sb.

Zákon jasně stanovuje, že povinností všech osob žijících trvale na území České republiky je podrobit se v určených termínech stanovenému druhu očkování. V případě, že rodiče odmítnou dát souhlas s očkováním svého dítěte, vystavují se riziku právního postihu.

Proč očkovat?

Zde si dovolíme vnést vlastní pohled a konstatovat, že neopodstatněný negativní postoj k očkování je v tomto případě hazardem se zdravím dítěte a zbytečně ho tím vystavují zdravotním rizikům, která nejsou nutná.

Uvědomme si, že dnes máme téměř plně otevřeny hranice, narůstá migrace světové populace narostla a není vůbec problém narazit na jedince s infekcí „z neočkování", před kterou by dítě po očkování bylo s velkou pravděpodobností chráněno.

Další strana mince je, že neočkované dítě vám dnes do jeslí nebo školky prostě nepřijmou. Neoočkovanou ratolest vám nevezmou ani na tábory, školky či školy v přírodě. Výjimka se vztahuje pouze na případy, kdy má dítě potvrzeno, že ze zdravotních důvodů nemůže být očkováno, v takovém případě výše uvedené neplatí.

Očkování versus zdraví dítěte

Výše jsme už narazili na to, kdy je opodstatnění pro to, abychom právě naše dítě očkovat nenechávali. Nežádoucích účinků v souvislosti s očkováním je hlášeno kolem šesti set ročně, jsou to třeba křeče nebo horečky. Těch opravdu závažných jsou jednotky případů. Počty takových případů mohou být ale i daleko vyšší.

Pro příklad uvedeme například poruchy imunity, díky nimž očkování může u dítěte „rozjet“ vážné potíže.  Princip očkování totiž spočívá v tom, že se do těla vpraví přiměřená dávka látek, vyvolávajících onemocnění, proti němuž má chránit. Dojde k interakci imunitního systému s nákazou a vyvolá vznik protilátek. U některých očkování je ochrana celoživotní, u jiných se musí v pravidelných intervalech opakovat, aby bylo efektivní.

Rodiče dětí, u kterých je potvrzeno, že trpí například již zmíněnými poruchami imunity mají samozřejmě oprávněný strach riskovat poškození zdraví svého dítěte. V těchto případech je samozřejmě nutné si skutečně zjistit všechny fakta z co nejvíce dostupných zdrojů a ujistit se, zda je lepší v tom případě dítě neočkovat vůbec, či očkovat jen omezeně. Jde opravdu o hodně – o zdraví našich potomků.

Odškodnění

Podle posledních informací, se stát chystá odškodňovat rodiny dětí, kterým vážně ublíží povinné očkování. Jakým způsobem a od kdy s tím hodlá státní aparát začít, se ale zatím neví. Na návrhu už pracuje ministerstvo zdravotnictví. K převzetí odpovědnosti za možné následky po očkování vyzval nedávno Ústavní soud.