Syn má necelé dva roky a špatně nese příchod sourozence. Nedávno se synkovi narodila mladší sestřička. Když třeba kojím miminko a nevěnuju se mu, tak třeba schválně začne házet věci do WC, lehne si na zem a začne řvát a vztekat se a kopat nohama a mlátí se hlavou o zem. Je to vážně šílené a tyhle scenérie neustávají. :( Takovéto záchvaty má několikrát denně. Nechci a nemůžu mu ve všem ustupovat a jen pro klid vše dovolit. Nedám mu co chce a nechám ho řvát dokud se neuklidni, aby si nezvykl, že vztekanina na mě platí. Někdy se uklidní, jindy se vzteky až pozvrací. Zkoušela jsem tresty, dát na zadek, ale to je pak ještě horší a k ničemu to nevede. Prosím moc o jakoukoliv radu, jak to řešíte vy? Nebo to je jen stav v určitém období a odezní až si prostě zvykne? Mám strach, aby nezačal žárlit a sestřičce ubližovat.. Diky moc za radu.

Lenka

Zkus se mu věnovat jak jen to jde a zbytečně jí neodstrkovat kvůli miminku. Samozřejmě se nedá miminko stranit, ale aspoň to dělat tak, aby neměla pocit, že miminko teď třeba kojíš a tím pádem ona má na všechno smůlu. Ať ti třeba s miminkem pomáhá.

Chce to se mu věnovat. Já jsem třeba při kojení četla pohádky staršímu, prohlíželi jsme knížky atd. Pak jak mimino spalo šli jsme si hrát, povídali jsme si. Na hřišti odstavíme ségru a jdu mu pomoc na klouzačku.

Gabča

Děti si většinou už na konci toho výstupu stejně nepamatují, proč začaly řvát, takže bych určitě neustupovala ani v případě, že se vzteky pozvrací. Tohle může být i povahou, máme o trochu starší holčičku, je neuvěřitelně vzteklá, zhruba od toho roku a půl umí udělat takovou scénu, co starší děti dělaly až kolem toho 3. roku. Nedá se jí nic zakázat a v ničem ji omezit bez náležité scény – řevu až ušní bubínky zaléhají, tryskání slz a někdy se k tomu také přidá ten amok. Lehání na zem je pravidlem. Toto někdy i 20× za den, pokud má náladu dělat naschvály, odmítá jakékoliv rozumné zabavení a její touhou je pouze sebrat bratrům fixy, počmárat koberec, shazovat z linky skleničky, otáčet knoflíky na sporáku, vypínat počítač atd. Dobře ví, co nesmí a jsou opravdu dny, kdy toto vše dělá naschvál a zkouší to stále dokola. Stačí, když jen zakroutím hlavou, že to nemá dělat a ona spustí. Je to děs. Sourozence má starší, pozornosti dost, je prostě asi taková povaha. Občas pomůže jít ven, tam se přece jen zabaví jinak. Vydrž, tvoje dítě je úplně normální. :-)

využij toho, že miminko teď ještě nepotřebuje tolik pozornosti. Proč s ní nejsi na skluzavce nebo na písku?
On to nechápe, do teď měla veškerou pozornost. Nesmíáš mu dát pocit, že je na druhé koleji, ale že je teď s miminkem na stejné úrovni. 

Elena

Mě třeba zafungovalo nachystat tašku s hračkama, který normálně nedostane (starej mobil, ovladač apod.) a vyndávat pouze při kojení nebo při činnostech, kdy potřebuješ mít klid. 

Petra

Je ještě malinký, to se časem podá on se s tím musí taky vyrovnat. Jen se nenervuj a snaž se to vydržet. Určitě to bude za pár týdnů dobré a na tyhle výstupy si ani nevzpomeneš. :)

Jarka

Ono tohle chování ani nakonec nemusí souviset s příchodem miminka. To, co píšeš, může být prostě shodou náhod jen to, že přišlo období, kdy se začal prosazovat, a zjistil, že řevem občas dosáhne svého. Buď dál důsledná a tím víc v případě záchvatů do zvracení. Nech ho co nejvíc pomáhat s miminkem (přinést čistou plínku, hlásit, když miminko zabrečí, donést lahvičku, prostě cokoliv) a hodně za to chval. na dětském hřišti se s ním můžeš hrát, když zrovna miminko spí nebo mít kočárek na dosah v případě,že miminko bude něco potřebovat.

Irča

Holky, díky ... uvidím, co zmůžu. Musím teď přečkat a přetrpět to období, kdy neustoupím. 

Lenka